Leden a únor - měsíce úspěchů i smůly

Radek Nečas –  šestinásobný mistr ČR, v současné době hájící barvy týmu ČEZ Basketball Nymburk. Za svou kariéru nastupoval v týmech: BVV Brno, Mlékarna Kunín,BK Prostějov a ČEZ Basketball Nymburk. Roční zahraniční angažmá strávil v týmu Pivovarna Laško (Slovinsko). Reprezentant ČR.

Ahoj holky a kluci,

všechny vás moc zdravím v novém roce a jen doufám, že i při současných obrovských mrazech se vás stále drží pevné zdraví, a tím pádem i chuť každým dnem na sobě pracovat a zdokonalovat své basketbalové dovednosti :-).

Ve svém předešlém příspěvku jsem se vám snažil přiblížit náš zápasový program, který i v novém roce nijak neubral na svém tempu, a tak nás v měsíci lednu opět čekala pořádná porce zápasů. Jestlipak uhádnete, kolik jsme jich odehráli? Bylo jich stejně, jako mám číslo na svém dresu, ve kterém v Nymburce hraji.... - nebudu vás napínat :-), bylo jich celkem 12. Musím říct, že se nám leden herně vydařil. Dlouho jsme drželi svou neporazitelnost a nebýt závěrečných dvou utkání, v kterých jsme přeci jen odešli poraženi, prošli bychom lednem bez jediné prohry. První naše lednová porážka se odehrála na horké půdě družstva Asecco Prokom Gdyně, což je polským tým, který je stálým účastníkem  nejprestižnější evropské soutěže-Euroligy. Druhým naším přemožitelem pak byl španělský velkoklub Valencia Basket, který je doslova „prošpikován“ reprezentanty evropských basketbalových velmocí. Nemůžu říct, že by se nám obě dvě utkání  nějak zvlášť nevyvedla, ale soupeř v nich byl zkrátka lepší.  Jak vítězství tak porážky ke sportu patří, takže jsme to taky tak všichni přijali.

Pro mě osobně nezačal nový basketbalový rok zrovna vesele. Při druhém zápase v novém roce na mě nešťastně spadl protihráč a zablokovala se mi záda. A tak místo tréninku a získávání kondice po vánoční pauze jsem se s pomocí našich fyzioterapeutů věnoval výhradně rekonvalescenci. Chtěl jsem, aby byl můj návrat na palubovky co nejrychlejší. Jak jistě zná každý správný sportovec- největší bezmoc je, když jste nucen utkání pouze přihlížet, a přijdete o možnost svému týmu pomoct i na hřišti. K mému milému překvapení byla má absence bez basketbalu "jen" pár dní,  a já jsem mohl po krátké pauze znovu začít s tréninkem. Abych dohnal svůj výpadek, chodil jsem při každé možné příležitosti individuálně trénovat.   Po deseti dnech jsem byl naprosto fit a naskočil jsem do domácího, navíc vítězného, zápasu s Prostějovem. Doufal jsem, že jsem z nejhoršího venku, ale po tomto zápase jsem se znovu ocitl na marodce, když mě zmohla všem dobře známá nemoc- angína. Neměl jsem jinou možnost než ulehnout do postele a na další minimálně týden si bez basketu opět odpočinout.

Leden se chýlil ke svému konci, mně bylo lépe a lépe, nebyl důvod na co dále čekat a já se tak mohl podruhé tento měsíc  připojit zpět ke svému týmu.  Premiéra to byla vítězná, v domácím utkání osmifinálové fáze Eurocupu jsme o sedmnáct bodů  porazili francouzský tým BCM Gravelines.

Náš vstup do této fáze  Eurocupu byl impozantní. Po prvních dvou utkáních jsme měli na svém kontě dvě vítězství, tedy stejnou bilanci, jako největší favorit skupiny- Valencia Basket! Jak jsem již předeslal na začátku příspěvku, při vzájemném porovnaní sil, které se odehrálo s tímto soupeřem 31.ledna v pardubické ČEZ Aréně, jsme to byli my, kdo  tahal za kratší konec provazu, a tak vítězství, dva body do tabulky a průběžné první místo ve skupině si nakonec odváželi hráči Valencie. Odveta však na sebe nenechala dlouho čekat a již další kolo jsme se s tím samým soupeřem měli utkat znovu. Samotnému utkání předcházel, nejen pro mě, jeden velmi zajímavý zážitek. Do Valencie jsme se totiž přepravovali jak letecky, tak i po kolejích- vlakem. Ani už nepamatuju, kdy jsme naposledy jeli na zápas vlakem, obvykle totiž jezdíme autobusem, nebo při zahraničních zápasech do dějiště utkání létáme (z letiště na hotel a do haly jezdíme opět autobusem). Nejen k mému úžasu, ale hlavně mých zahraničních spoluhráčů, jsme po přistání v Madridu pokračovali na vlakové nádraží a trasu Madrid-Valencia jsme absolvovali již zmíněným vlakem. Asi vás nepřekvapím, že kvalita a úroveň vlakové dopravy  ve Španělsku je o poznání lepší než u nás, a tak jízda  rychlovlakem, který  dosahoval rychlosti až 300 km/hod., byla velmi komfortní. Auta, která jela po dálnici vedle nás, místy připomínala líné slimáky :-).

Po tomto ojedinělém zážitku jsme se však museli rychle zkoncentrovat na své basketbalové "povinnosti". Zápas ve Valencii však pro nás šťastný nebyl. Mohli jsme ho  vyhrát, dokonce jsme měli možnost poslední střely v zápase, ale ta  k našemu zklamání nakonec v síťce neskončila, a tak jsme se s Valencií loučili jednobodovou prohrou.

Jak se však říká- není všem dnům konec. Věřte, že všichni v týmu uděláme maximum pro to, aby i únorový měsíc byl tak úspěšný, jako ten lednový.

Všechny vás moc zdraví

Radek Nečas
ČEZ Basketball Nymburk